Na rubové straně mince je vyobrazena mapa Velké Prahy s vyznačením území všech původně samostatných historických obcí a měst, které v letech 1922-1968 tvořily Velkou Prahu. Po obvodu mince jsou v pořadí zprava nahoře vyobrazeny štíty ze znaků těchto obcí a měst: Vršovice, Košíře, Smíchov, Břevnov, Bubeneč, Vyšehrad, Hradčany, Malá Strana, Staré Město pražské, Nové Město pražské, Libeň, Vysočany, Karlín, Žižkov, Královské Vinohrady a Nusle. V horní části mincovního pole jsou umístěny ve třech řádcích texty "VELKÁ", "PRAHA" a "1922-2022". Příjmení autora mince akademického sochaře Zbyňka Fojtů je umístěno pod mapou Velké Prahy.
Na lícní straně mince je ztvárněn historický znak hlavního města Prahy. Ve spodní části mincovního pole jsou umístěny ve třech řádcích texty "ČESKÁ", "REPUBLIKA" a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky "10 000 Kč".
Velká Praha
Podle pověsti byla Praha založena na základě věštby kněžny Libuše v 8. století. Legendárními slovy "Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat..." prorokovala z vysoké skály nad řekou slávu nového města Praha.
Ve středověku se Praha stává prosperujícím centrem obchodu, které se rozkládá na území dnešního Starého Města a je známé jako Starší/Velké Město pražské (1232–1234). S příchodem nových obyvatel vzniká v roce 1257 přilehlé Malé město pražské (Malá Strana), v roce 1320 Hradčany a v roce 1348 zakládá Karel IV. samostatné Nové Město pražské (Nové Město).
Císařským nařízením jsou roku 1784 všechna čtyři města spojena do Královského hlavního města Prahy. V té době byla Praha s 76 000 obyvateli a rozlohou 143 ha druhým největším městem pod vládou Habsburků.
V 19. století si nezastavitelný rozvoj města a potřeba propojení infrastruktury vyžádal další rozšíření. Ke Král. hl. m. Praze se připojily Josefov (1850), Vyšehrad (1883), Holešovice a Bubny (1884) a Libeň (1901). Počet obyvatel se tím rozrostl na 233 000 a rozloha na 21 km2. Další oslovené obce (Karlín, Smíchov, Vinohrady a Žižkov) kvůli obavě ze ztráty vlivu na rozhodování a otázce výběru daní připojení odmítly. Zájmu Dejvic a Košířů, jejichž území nenavazovala na již spojené území, nebylo možné vyhovět. V následujících letech nebyly další snahy o rozšíření Prahy z důvodů politické nestability a války realizovány.
Se vznikem samostatného Československa došla ve společnosti ke změně nálad a názoru na vytvoření Velké Prahy. Na základě zákona schváleným Národním shromážděním bylo s platností od 1. ledna 1922 připojeno celkem 37 obcí a osad. Z karlínského okresu to byly Bohnice, Hloubětín, Karlín, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Troja, Vysočany, ze smíchovského okresu Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motol, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín, Vokovice, z vinohradského okresu Braník, Hodkovičky, Hostivař, Krč, Michle, Nusle, Podolí, Vršovice, Královské Vinohrady, Záběhlice, ze žižkovského okresu Hrdlořezy, Malešice, Staré Strašnice, Žižkov a ze zbraslavského okresu Malá Chuchle a Modřany.
Pro nově vzniklé hlavní město Praha byla zřízena místní samospráva původních obcí a osad a vlastní státní administrativa Magistrátu. Praha v nově stanovených hranicích byla rozdělena do 13 obvodů.
